|
14.7.
|
15.7.
|
16.7.
|
17.7.
|
18.7.
|
19.7.
|
20.7.
|
21.7.
|
22.7.
|
23.7.
|
24.7.
|
25.7.
|
26.7.
|
27.7.
|
28.7.
|
Oddíly
|
Vzkazy
|
123 Svojanov!
Pro některé poprvé, pro některé poněkolikáté, i letos jdeme na Svojanov. Vyrazili jsme cestou přes Manovu Lhotu a díky hraní her přerušovaným pauzami na svačinu nám cesta rychle utekla. Na hradě jsme si koupili suvenýry, prolezli hradby a vyplenili mrazák se zmrzlinami v kiosku. Cesta zpět po silnici už utekla raz dva.
Na hrad!
Konečně jsme šli na hrad, tradiční výlet tábora, kam se střední oddíly těšily, teda aspoň na doplnění zásob cukrátek a chipsů do konce tábora. Šli jsme dohromady oddíly 4 až 6, ale doplňoval nás malý čtyřletý Šimon a díky němu děti čekala pauza na sladkost každou chvilku. Odměnou nám bylo krásné počasí a bazén po únavném výletu. K večeři nám odpočatá kuchyň připravila luxusní halušky a závěr dne probíhal až na krátkou běhací CTH v klidu, abychom děti moc nepřetěžovali.
Cesta do neznáma 7. a 8. oddílu
Za slunného jitra jsme vyrazili vstříc svojanovské přírodě - směr Hostinec U Tušlů. Dětem byl znám právě jen směr a na lesních cestách hlasovaly kterou odbočkou se vydat. Výsledkem byla exkurze do všech možných biotopů charakteristických pro tento kraj. Přes lesy, kopce, rokliny, až po prales připomínající vzrostlé kopřivy, malinové šlahouny a obilné lány. Hostinec U Tušlů jsme sice nenalezli, zato jsme se ocitli na zcela neznámém místě. A zde přišel zvrat v našem zbloudilém putování. Děti dostaly mapy a buzoly. Úkol zněl jasně: Dostat se na hrad jakkoliv, jen ne po silnici. I tentokrát jsme občas sešli z cesty a pocítili všemožné rostlinstvo na dolních končetinách. Celkový dojem ze svojanovského safari dokreslilo setkání se srnkou. Nakonec jsme se přeci jen dostali na správnou cestu, avšak zvolili jsme špatný směr.
Tato hříčka osudu nás ovšem přivedla do oázy - na obzoru se náhle objevily Hartmanice a v nich ... prodejna COOP. Dětské obličeje se rozzářily. Po doplnění zásob a energie jsme konečně vyrazili směr hrad Svojanov. Za cenu jedné zkratky vedoucí hustým černým lesem, jsme se ocitli na úpatí hory, na jejímž vrcholu se pyšně tyčí hrad Svojanov. Dobyt!
Dobrovolníci se vyškrábali na věž, krátký rozchod a hurá zkratkou do tábora, tentokrát po silnici. Za zpěvu táborových hitů jsme šťastně dorazili do tábora. Poté jsme ještě stihli smýt prach dobrodružství v táborovém bazénu.
